Chemie a já

V pokročilém věku řada lidí píše memoáry. To je popis svých zážitků, průběh života a výsledky své činnosti, úspěchy a prohry, o vztazích s jinými lidmi, o účasti ve významných událostech, prezentují svoje zkušenosti a názory na to, co bylo, a jak by to mělo být v budoucnu.

Nechci psát memoáry, ale chci projít moji profesionální cestu spojenou s chemickým výzkumem, rozvojem, organizací a výrobou, kdy chemie v různých formách byla nejen zdrojem mých příjmů, ale i příjemnou činností, zábavou a naplňováním svých předsevzetí. Chci si prostě zavzpomínat a trochu zbilancovat to, co mě bavilo, a jak jsem přispěl, alespoň v malé míře, k rozvoji a pokroku chemie v Československu a v později v Česku.

K tomuto psaní využívám výhradně svoji paměť, to znamená, že píši pouze o tom, na co a jak si vzpomínám, a nevyužívám žádné dokumenty, tj. novinové, časopisecké a knižní tištěné zprávy ani obsah svých patentů a autorských osvědčení, kterých mi bylo uděleno přes 60, ani publikací, zveřejněných v různých odborných chemických časopisech (cca 30), ani článků v novinách a společenských časopisech (cca 20).

Nejprve krátce o československém chemickém průmyslu. Do roku 1950 byla problematika chemického průmyslu součástí ministerstva průmyslu, zahrnující řízení všech průmyslových odvětví. Poté bylo vytvořeno samostatné ministerstvo chemického průmyslu a v roce 1969 znovu ministerstvo průmyslu, zahrnující však pouze chemický a lehký průmysl. V roce 1990 bylo vytvořeno znovu ministerstvo průmyslu zahrnující všechna odvětví.

V letech 1945 až 1950 došlo k zestátnění většiny podniků chemického průmyslu a menší výrobci se spojily do několika výrobních družstev. Soukromé podnikání do roku 1991, tj. do privatizace, nebylo a chemický průmysl byl řízen ministerstvem, tj. státem. Chemický průmysl procházel různými reformami a koncem 60. let byly jednotlivé závody začleněny do 5 koncernů, resp. státních podniků: Chemopetrol Praha, Unichem Pardubice, Spofa Praha (součást ministerstva zdravotnictví), Zpracování gumy a plastových hmot Gottwaldov a Papírenský průmysl, Praha. Efektivnost tohoto organizačního uskupení, jakož i metody státního řízení, je samostatným širokým problémem, který zde nebudu analyzovat. Chci uvést pouze to, že státní podniky byly relativně velké výrobní celky s výzkumnou základnou, ale chyběla jim samostatnost v rozhodování a řízení, které bylo podřízeno státním a mnohdy i stranickým orgánům a přes státní rozpočet bylo prováděno široké přerozdělování vytvářených zisků, čímž byla zásadně narušována možnost objektivního rozvoje jednotlivých chemických, ale i ostatních subjektů průmyslu. Dále je nutné uvést relativní izolovanost českého průmyslu od světového, poměrně úzké hospodářské a obchodní vztahy a centrálně řízené devizové prostředky. Tato izolovanost se v 80. letech začala snižovat nejen zvýšením zahraničního obchodu, ale širším uplatňováním nákupu a prodeje technologických licencí a vytvářením společných podniků se zahraničními firmami.

Výzkum byl předmětem činnosti vysokých škol, státních a oborových výzkumných ústavů a od roku 1950 Akademie věd. Organizace výzkumu a hlavně jeho efektivita měla řadu problémů, které vedly k různým změnám organizace, financování apod. Za pozitivní považuji to, že výzkumem se zabývaly podniky, ve kterých existovaly výzkumné skupiny, výzkumné odbory, oborové výzkumné ústavy, státní výzkumné ústavy, které řešily řadu technických a ekonomických problémů. Měly však být hospodářsky samostatné a závislé na ekonomických výsledcích své činnosti.

Vzhledem k tomu, že podle zákona byla povinnost každého občana pracovat, nebylo nezaměstnaných a podniky bez důvodu nemohly propustit zaměstnance, k čemuž musel být souhlas odborové organizace, které existovaly ve všech podnicích a organizacích. Karierní postup, tj. získání určité hospodářské funkce bylo v kompetenci vedení organizace, avšak do vyšších funkcí byl nutný souhlas stranické organizace (KSČ). Ve funkcích byli i nestraníci, většinou však členové KSČ, což se považovalo za výraz loajality ke státu a společenské odpovědnosti. Bohužel řada členů KSČ byla ve straně z prospěchu a nebo z nutnosti, což se odráželo i v jejich práci resp. snaze o osobní výhody.

Své chemické putování rozděluji na 5 úseků:

  1. Studentská léta, průmyslová škola a vysoká škola (1945–1958),
  2. VCHZ Syntezia Semtín a Kolín (1958–1971),
  3. Moskva RVHP a aspirantura (1971–1976),
  4. Tukový průmysl (1976–1990),
  5. Soukromá poradenská činnost (1990–2010).